Podzimní soustředění v Jedově (16. 10. - 18. 10. 2009)
Datum našeho v pořadí třetího soustředění padlo na první květnový víkend 1.-3. května 2009. Pozvání přijali: Henryk Sikora (I. dan) a Lenka Dvořáková, Lenka Součková (I.dan), Korty a Deniska. Trenéři: Tomáš Kuba a Radek Kolář, III.dan, a to oba čerstvě odzkouškovaní, asi aby bylo co slavit.
Celé naše soustředění probíhalo částečně v duchu Martina Zámečníka, což byla změna o proti minulosti a týkalo se to hlavně kuchyně - uvař si sám!!!
Počasí bylo objednané a nemuselo se vůbec reklamovat a na to bych měla jednu perličku od Jakuba Svobody, jednoho z mladších členů našeho oddílu: „Jak to ta teta může říkat, že počasí objednala, když to přece nejde, počasí může objednat jenom Krakonoš!“ Další změnou byly delší tréninky a to tříhodinový s přestávkami na pití.
Jelikož pátek byl svátek, sjeli jsme se již od rána. I Pardubice přijely hodně včas a měla jsem radost, že do vozu sedl i Radek, protože měl koleno úplně mimo provoz. První pomoc v podobě mražené zeleniny na jeho koleno byla samo v plné pohotovosti. I přesto se střídal s Tomášem a vedl tréninky, supr. Nezdolný duch v názorném příkladu.
V pátek byla vyhlášená soutěž o plakát s podpisem velmistra Pak Čong-sua za báseň o taekwondu. Čtení výtvorů proběhlo v sobotu po opečených klobásách a taekwondo kvízu. Zvítězili Harbutovi, Lenka prostě to básnické střevo má.
Sobota mně osobně připadala taková hodně zajímavá a akční. Stanoviště s úkoly na procvičování technik nebo divadelní vystoupení skupinek po 5 lidech s technikami SAJU JIRUGI… jako fakt dobrý. Když je dobrý nápad, zábava nevázne. Také sobotní dopoledne bylo povinně v tobocích, kvůli fotkám a taky protože nám prostě sluší.
No a v neděli se naštěstí nestihl plánovaný odpolední trénink, byl dobrovolný a spíš na vysvětlenou, pokud někdo něčemu nerozuměl.
Ještě bych se zmínila o Denisce, která přijela z Pardubic. Drobná dívenka andělské tváře s čertem v těle a neuvěřitelně proříznutou pusou. Taky jedna perlička. Balila jsem v kuchyni a přišla za mnou, koukne na ty pulty a povídá: „Je tady hodně mravenců!“ Nedalo se nic než souhlasit, bylo jich tam mraky a dostali se všude. „Tak si příště laskavě vem něco na postříkání mravenců ve spreji, protože je to hnus!“ Smála jsem se až mi tekly slzy.
Na závěr poděkování maminkám, které mi moc pomohly v kuchyni hlavně s nádobím a všem do hromady za moc fajn atmosféru, bylo to zase úplně jiný. No uznejte, kdyby to bylo pořád stejný, asi by to přestalo bavit.
Danica