MČR v Nymburku 8.-10.11.2013
Letošního MČR se zúčastnilo 23 škol, 354z ávodníků a 65 kvalifikovaných rozhodčích. Naše škola měla zastoupení v závodnících: Dominik, Danica, Iva a Marcel. Jako rozhodčí jel Tomáš Kuba a Lenka Součková(půjčená z Pardubic) a kouč byl Dominik a Iva.
Dorazili jsme v pátek kolem 17.30 do Nymburka, ubytovali jsme se a šli k registraci, kde to jako vždy bylo na dlouho , tak jsme to prozatím vzdali a šli jsme se s Dominikem zvážit do váhové kategorie. Pak byla odměna v podobě výborné večeře a jelikož jsme byli mezi prvníma na večeři, byl losos a byl úžasný, mňam.
Potom proběhla registrace, před námi byl Martin Zámečník se svou 80-ti člennou výpravou :-), ale už to šlo dobře a kromě koučů měli ostatní volno.
Sobotní den jsem si tentokrát užila naplno jako divák, Dominik závodil, ale nebyl dobře naladěný, chyběl tam Marcel, který by ho trochu motivoval. Na matsogi dokonce dostali oba závodníci napomenutí za neaktivitu od Radka! K mému překvapení byla sebeobrana zařazena na sobotní večer, což byla trochu škoda, protože to považuji za divácky nejatraktivnější disciplínu z pohledu laika. A bylo se na co dívat.
Dominik bohužel neutrpěl žádný úspěch, kromě toho, že se zúčastnil.
No a očekávaná neděle soutěž seniorů a seniorek. Marcel dorazil na 8:30 a hned utrpěl třetí místo v tulech :-), gratulujeme.
Já a Iva jsme se chystaly na tuly a Ivu zařízl Korty jako nestranný rozhodčí :-(. Danica zaváhala v Yul-goku a rozhodčí si toho bohužel všimli :-).
Pak přišlo na řadu matsogi. Já jsem byla s losem na soupeřku spokojená, ale Ivě se to tam trochu pomíchalo a nastoupila proti Aničce Pösingerový. Nic méně si myslím, že to zvládla skvěle a jelikož prohrála s vítězkou utrpěla také bronzovou medaily pro naší školu, gratulujeme.
Danica tedy neutrpěla žádný úspěch kromě toho, že se zúčastnila.
Wirok mě opět zklamal, desky zase nepraskaly :-(. Loket mě bolí ještě dneska, z této disciplíny jsem velmi mrzutá.Ale :-),bude líp.
Nejlepší školy dostávaly poháry a ten nej dostala škola Sonkal Praha. Toto vítězství mě velmi potěšilo, protože jsem měla možnost sonkaláky pozorovat při závodění a bylo se na co dívat. Byli úžasně semknutí, skromní a pokorní, přesto velmi silní a sebevědomí uvnitř a bylo to na jejich výkonu na zápasištích strašně vidět. Velká gratulace. Pro mě rozhodně zážitek, zase něco nového k zamyšlení.
Takže v konečném důsledku naše mise byla úspěšná. Dovezli jsme nějakou tu placku a hlavně všichni přežili bez úhony na těle i duši :-).
Danica