Kola 2013
Letošní kola jsme domluvili vyjímečně na červencový termín a to od 16. 7. - 20. 7. 2013.
Kdo jel? Tomáš, Radek, Dominik, Danda, Danica, Tomáš B., Majka, Petr, Lucka.
Trasa: Náměšť - Dalešice - Tavíkovice Únanov - Znojmo - Nový Šaldorf Mikulov - Náměšť.
Ujeli jsme cca 165km na kole a zpáteční cestu Mikulov - Náměšť jsme absolvovali vlakem.
Původní plán byl vlak až z Břeclavi, ale jelikož na těchto kolech nebylo nic podle plánu kromě počasí, není se čemu divit. :-)
Já a Radek jsme přišli o dalešický pivovar a skupinu sedmi statečných jsme dohnali až v Tavíkovicích, odkud jsme pokračovali v plném počtu.
Hrdinkou těchto kol byla jednoznačně Lucka a to hned z několika důvodů. Má palec nahoru a rozhodně nejen moje uznání. Jen tak dál Proč? Jednak na kole nejezdila, přesto se vypravila, zvládla cestu velmi obstojně a až v samém závěru se někteří na vlastní kůži přesvědčili, že ušlapala neuvěřitelné kilometry na naprosto nevyhovujícím bicyklu. Její kolo také způsobilo, že jsme vlakem odjížděli z Mikulova, jelikož se rozpadlo.
KAle nebyla jediná, která řešila defekt na kole. Tomášovo kolo si také řeklo o servis, cítilo se býti zanedbávané a tak se ozvala ve Znojmě rána jako z děla a zadní kolo chtělo výměnu-kompletní+seřízení. Čekání pro nás ostatní bylo velmi příjemné nad kávou a zákuskem. Stihli jsme vlastně jenom to kafe a trochu dokoupit tekutiny, ovoce a Tomáš byl zpět. Plánovaný oběd se nekonal.
Tentokrát mi přišlo, že místo památek jsme navštěvovali spíš koupaliště :-),ale nebylo divu neboť bylo vedro na padnutí a smýt ze sebe prach z cesty bylo více než příjemné.
Návštěva u pana Špalka také nedopadla podle očekávání, přesto byl pán velmi laskav a i když neměl čas udělal nám degustaci a prodal nějaké vínečko. Posedět jsme museli jít jinam. Vlastně jsme šli hned poležet, protože Tomášovi se opět nezdála obsluha a tak jsme okupovali travnatý plácek pod kapličkou v Šaldorfu. Víno způsobilo náladu na zpěv a bylo to velmi veselé. Brzo ráno nás opustil Radek, čekala ho 7hodinová cesta vlakem a pak noční směna v práci.
Ze Znojma až do Mikulova je rovinka a dali jsme se krásnou cyklistickou stezkou, která byla velmi,velmi dlouhá. Pod cedulí Mikulov 13km, se někteří z nás velmi zarazili a tvářili se více než překvapeně.
V Mikulově jsme zažili velice nepříjemné uvítání v místní restauraci,kde jsme zřejmě paní majitelce byli velmi na obtíž. Nezdrželi jsme se dlouho. Vypili jsme objednaný iontový nápoj, zaplatili a vypadli hodně rychle a stejně hladoví jak jsme tam přišli.
Hned v další restauraci se nám potvrdilo, že vše zlé je k něčemu dobré. Obsluha v hotelové restauraci nám nezahnala jenom hlad, ale i chmury z předešlé zkušenosti.
Při hledání noclehu se Lucce rozbilo kolo, tak se najednou nikam nespěchalo a bylo rozhodnuto, že pojedeme ráno domů z Mikulova. Snídaně v místním penzionu byla velmi bohatá a po kávě už jen cesta na nádraží a domů.
Danica