Kola 2012 - Znojemsko
Na kola jsme se letos vydali opět tradičně od 8. 8. - 12. 8. 2012, tedy hned po kempu. Vybrali jsme si znojemsko a musím uznat, že to bylo zajímavé;-).
A kdože to jel? Tomáš, Iva, Dominik, Danica a Hela.
Ve středu jsme se sešli na vlakovém nádraží v Třebíči. Tomáš s Ivčou měli zpoždění, řekla bych tak na férových 15 kliků?.
Helenka vybavená mapou a společně jsme naplánovali cestu. Z Třebu do Jaroměřic, tam večeře za výskotu malých dětí, nějaký iontový nápoj a pak směr Bítov, ale už hledání noclehu. Projeli jsme vesnicí Vesce a na jejím konci stojí stoh ze slámy až do nebes, nádhera. Úplně se mi rozbušilo srdce, protože na prvních kolech jsme spali taky na stohu slámy a já myslela, že to už nezažiju :-).
Po debatě jestli vylezem nebo nevylezem, jsme vylezli a byla to nádhera. Tu noc padaly hvězdy jako objednané, každý mohl mít aspoň 10 přání.
Jen to ráno bylo hodně odlišné od toho prvního nocování. Po probuzení jsme totiž uslyšeli brzdy automobilu přímo u stohu, z auta vystoupila dáma korpulentních tvarů a spustila na nás, že zavolá policii, že jsme na soukromém pozemku no přednáška strašlivá, telefon zvedla, ale nevolala policii, ale nějakému muži, který jí měl přijet na pomoc.
Pán přijel a rozběhl se na nás jako by nás chtěl zbít, ale to už zakročila Hela svým diplomatickým jednáním. Pánovi poděkovala za skvělý nocleh, a jak se úžasně vyspala, že se pootočil, aby ta čarodějnice neviděla a cukaly mu koutky.
Nakopnuti tímto zážitkem jsme pokračovali dál. Snídaně v další vesnici, nějaký místní konzum, kde nic neměli a pak už směr Bítov. Prohlídku spáchali Tomáš s Ivčou a ostatní barbaři zůstali na výborném obědě. Po zaplacení toho oběda jsme s Dominikem zjistili, že jsme finančně na suchu a bankomat je pouze ve Vranově a to do 17hodin. A tak jsme šlápli do pedálů, abychom to stihli, vybrali jsme peníze, sedli do restaurace a mysleli jsme si, jak budeme asi tak 2 hodiny bez dozoru, než Tomáš s Ivčou dojedou. Jen jsme doobjednali, telefon kde jstééé???
A tak si objednali jídlo, protože na Bítově si nic nedali a dobře jsme se pobavili. Dokonce telefon od pana mistra měl Tomáš :-).
Pak jsme opět nasedli na kolečka a mazali jsme směr Hardegg s tím, že dáme víno a někde přespíme. Naznali jsme, že by to chtělo tentokrát stříšku. Dorazili jsme do vesničky Lesná a nechali se zlákat cedulí cyklo-oáza. No to jsme si zase dali.
Hned jak jsme usedli, jsme se zeptali pána, co nás obsluhoval a zřejmě mu hospoda i patřila, jestli by nám mohl dát trochu vína sebou. Řekl, že neví, že má málo, že pojede až druhý den
Ochutnali jsme to víno a bílá milerka byla moc dobrá. K tomu jsme si dali žolíka a dobře jsme se bavili. Pak si Tomáš s Ivčou objednali i jídlo a že jako dobrý a bylo kolem 21 hodiny a že půjdeme hledat ten nocleh. Pan majitel na dotaz jestli nám prodá třeba litr vína sebou i za cenu toho co bysme vypili tam, řekl rezolutně, že nemůže, že má málo. Chvíli jsme to zkoušeli ukecat, ale pán si tvrdohlavě stál na svém a tak jsme zneužili nově příchozí, aby nám jako ten litr vína objednali oni. Pan majitel jen zalapal po dechu a přinesl litr vína za menší cenu, než jsme nabízeli a byl hodně dotčený
A teď ten nocleh. Ti nově příchozí se zmínili o fotbalovém hřišti, ale hledejte ve vesnici, kterou neznáte a ještě po tmě. Tentokrát zabodovala Iva, že se zeptala ve správný čas na správném místě a chlapec nám tam udělal i doprovod. Našli jsme tam krááásnou stříšku nad navážecí rampou. Super. Líbilo se to všem, jen Heluš přestala mluvit.
Lehli jsme, vypili to víno a dobře se nám spalo. Mě osobně moc hřálo, když opravdu sprchlo, že jsme hezky v suchu. A i Hela byla ráno ráda, že nezmokla na paloučku.
Z této Lesné, kam už nikdy nepojedu do cyklo- oázy jsme vyrazili směr Hardegg. 5km kopec dolů a já si to vůbec neužila, neboť jsem věděla, že ho pošlapeme i nahoru :-(. Prohlídku jsem spáchala jenom já a Hela a myslím, že moc hezké.
Do toho kopce nahoru byla potřeba motivace, a jelikož se blížilo poledne, motivací byla restaurace u Tří švestek na samém vrcholku toho kopce. A nakonec jsme se shodli, že to nebylo tak hrozný?. Jídlo supr, obsluha obstojná, odpočinek víc než zasloužený. Pak jsme naplánovali cestu dál. Já jsem už potřebovala směr Znojmo, jelikož jsem naše statečné opouštěla dřív a tak jsem přišla o pravé znojemské víno :-(.
Jejich cesta pak pokračovala přes Nový Šaldorf, Šatov až domů.
A tak si myslím, že to byl velmi poučný výlet, zajímaví lidé, zajímavý kraj, ale příště bych radši zase někam jinam. Tak jak do Jižních Čech se budu vždy ráda vracet, Znojmo bych jela od Nového Šaldorfu a jen po Znojmo?.
Danica