Disciplíny taekwonda
Vzory (technické sestavy) – (Tul)
Starodávný zákon v Orientu byl podobný zákonu Hamurabiho „oko za oko, zub za zub“, a byl krutě uplatňován, i když byla smrt způsobena náhodně. V tomto prostředí, a protože současný systém volného souboje nebyl ještě rozvinut, bylo pro žáka válečnických umění nemožné cvičit nebo zkoušet svou individuální zručnost v útoku nebo obraně proti skutečnému pohybujícímu se protivníkovi. To bránilo individuálnímu rozvoji, dokud cvičenec, nadaný představivostí, nevytvořil první vzor. Vzory jsou různé základní pohyby, z nichž většina představuje techniku buď útoku nebo obrany, sestavené do pevného a logického pořadí. Žák systematicky bojuje s několika imaginárními protivníky za různých předpokladů, používaje každý útočný nebo blokovací prostředek z různých směrů. Tak cvičení vzorů umožní žákovi projít mnoho základních pohybů v sériích, rozvinout techniky souboje, vylepšit pružnost pohybů, zvládnout zaujímání nových pozic těla, vypěstovat svalstvo a kontrolu dýchání, rozvinout vláčné a hladké pohyby a získat rytmické pohyby. Také to žákovi umožní osvojit si určité speciální techniky, jež by nemohl získat ani ze základních cvičení, ani ze souboje. Vzor může být přirovnán k taktice jednotky nebo ke slovu, je-li základní výcvik pohyb jednotlivého vojáka nebo abeceda. Takže vzor, složený z jednotlivých pohybů, je také sérií souboje, zkoušky síly, velkých činů a krásy postavy. I když souboj může pouze naznačit, že protivník je více nebo méně vyspělý, jsou vzory mnohem kritičtějším měřítkem při vyhodnocování techniky jednotlivce. Při provádění vzoru by se měly vzít do úvahy následující body:
- Vzor (sestava) by měl začínat a končit přesně na tomtéž místě. To ukazuje přesnost předvádějícího.
- Správný postoj a směr musí být dodržen po celou dobu.
- Svaly těla by měly být buď napjaté nebo uvolněné při vlastních kritických momentech cvičení.
- Cvičení by se mělo provádět v rytmickém pohybu bez strnulosti.
- Pohyby by měly být zpomalené nebo zrychlené podle návodů v „Encyklopedii taekwonda“.
- Každý vzor by měl být dokonalý, než se přejde k dalšímu.
- Žáci by měli znát účel každého pohybu.
- Žáci by měli provádět každý pohyb s realitou.
- Techniky útoku a obrany by měly být rovnoměrně rozložené mezi pravou a levou ruku a nohu.
V taekwondu je celkem 24 vzorů. Důvod pro 24 vzorů:
„Život lidské bytosti, třeba 100 let, může být považován za 1 den ve srovnání s věčností.
Proto my smrtelníci nejsme více než jen pouzí cestující, kteří jdou mimo nekonečné roky věků
v jednom jediném dni. Je evidentní, že nikdo nemůže žít déle, než po omezenou dobu. Nicméně
většina lidí se bláznivě zotročuje materialismem, jako by mohli žít tisíce let. A někteří lidé
usilují o to, odkázat dobrý duchovní odkaz přicházejícím generacím, a tímto způsobem získávají
nesmrtelnost. Je zřejmé, že duch je věčný, zatímco materialismus ne. Takže to, co my můžeme udělat,
abychom po sobě zanechali něco pro dobro lidstva, je snad nejdůležitější věc v našem životě.
Já zde zanechávám pro lidstvo taekwondo jako památku na člověka pozdního 20. století. 24 vzorů
reprezentuje 24 hodin, 1 den, nebo celý můj život.“ (Gen. Choi Hong-Hi)
Souboj – (Matsogi)
Souboj je fyzické použití technik útoku a obrany, získaných ze vzorů a základního cvičení, proti skutečně se pohybujícímu protivníkovi, při různých situacích. Je proto nejen neoddělitelný od vzoru a základního pohybu, ale je také nepostradatelný pro podpoření bojovného ducha a odvahy, pro výcvik očí, pro přečtení protivníkovy taktiky a manévrování, pro vymýšlení technik pro útok a obranu, zkoušku vlastních dovedností a schopností, a pro naučení se jiným pohybům, které se mohou obtížně získat ze vzoru nebo základního výcviku.Nebezpečí vězí v tom, že žák, který si nevyvinul správnou techniku ze základních cvičení, má vyvinuty špatné návyky, které je těžké se přeučit či zapomenout a nepoužívat je. Proto se musí žáci naučit nezbytné základní techniky a sestavy před jejich použitím v souboji.
Zkouška (ukázka) síly – (Wirjok)
Vzhledem k tomu, že použití plné síly v technice při souboji v tréninku není možné z důvodu totální destrukce protivníka, používají se pro test síly speciální stojany s dřevěnými či plastovými deskami o různých přerážecích nosnostech. Testuje se síla, správná technika, správná úderová plocha, přesnost a rovnováha.
Speciální techniky - (Tukki)
Při těchto technikách, kdy účelem je dosáhnout cíle kopem ve výskoku či letu, se mísí prvky akrobacie, koordinace, obratnosti a odhodlání studenta. Při správném použití jsou nečekané a extrémně účinné.
Sebeobrana - (Hošinsul)
Tyto techniky nejsou pouze tím nejzajímavějším v taekwondu, ale jsou také nejvyspělejší. Jsou v každém smyslu pro praktickou sebeobranu. Tyto techniky jsou logickým použitím různých pohybů, jež jsou získány ze základních pohybů, vzorů a soubojů pro použití proti náhlému útoku ozbrojeného nebo neozbrojeného protivníka. Obránce musí vědět, jak má využít protivníkovy hybnosti a síly při současném využití vlastního dynamického a reflexivního jednání, proti momentálně nechráněnému cíli. Zajisté, tyto techniky sebeobrany mohou být účinné pouze tehdy, jestliže žák využívá čas k neustálému tréninku za skutečných podmínek.
Soutěž (Kjonggi)
Soutěž taekwonda ITF má pět částí, kterými jsou:
- technické sestavy (tul) - je zde bodována technická dokonalost, síla, rovnováha, rytmus, kontrola dechu, ale je i testem charakteristické krásy, ladnosti pohybů a koncentrace,
- sportovní boj (matsogi) - testována bývá odvaha, taktika, průbojnost, podnikavost, duchaplnost, přesnost a rychlost,
- silové přerážení (wirjok) - je testem síly, ale i přesnosti a rovnováhy
- speciální techniky (tukki)- testují koordinaci, akrobatickou dovednost a odhodlání.
- sebeobrana (hošinsul) – jedná se o secvičenou týmovou scénku sebeobrany při použití různých povinných prvků (kop dvěma směry ve výskoku, trojkop ve výskoku, obrana proti zbrani, dvojblok, úhyb…). Tým tvoří jedna žena proti dvěma libovolným útočníkům (muži, ženy, mix) nebo jeden muž proti třem mužům. Krom technické správnosti se hodnotí hlavně načasování, přesnost, týmová práce, realističnost a choreografie.